Druhý typ, jíl splňuje cementové částice nebo superplastifikátor polykarboxylové kyseliny, aby vytvořil hydratační, expanzní hydratační film, což má za následek, že částice cementu nemohou adsorbovat příměs, což má za následek sníženou disperzi;
Za třetí, když se jíl setká s karboxylátovým superplastifikátorem, zvýší se negativní účinek jílu. Povrch jílu absorbuje karboxylát, což má za následek, že částice cementu soutěží s povrchem jílu o adsorpci karboxylátového superplastifikátoru. Adsorpční kapacita jílu je větší než kapacita cementových částic, což má za následek špatnou tekutost betonu
Mezi těmito třemi mechanismy se obecně předpokládá, že existuje třetí, první může nastat při vysoké teplotě a druhý z nich nemá zjevný vliv přidáním roztoku KCl. Prostřednictvím analýzy praktické konkrétní aplikace třetího mechanismu bylo zjištěno, že adsorpční kapacita jílu na karboxylátový superplastifikátor je velmi velká a adsorpční kapacita se zvyšuje lineárně se zvyšováním procenta jílu a maximální adsorpční kapacita je stabilní při 80 procent z celkového množství polykarboxylátového superplastifikátoru. Tříprocentní obsah bahna v písku a kameni začal mít zřejmý vliv na polykarboxylátový superplastifikátor. Když obsah bahna dosáhl 7 procent, 30procentní hodnota příspěvku karboxylátového superplastifikátoru byla celá absorbována jílem, což výrazně ovlivnilo tekutost betonu.
