Existuje několik teorií, které vysvětlují plastifikaci; hlavním bodem ve všech těchto skutečnostech je, že změkčovadla snižují přitažlivost polymer-řetězec a poskytují větší mobilitu polymerním řetězcům.
Stupeň plastifikace do značné míry závisí na chemické struktuře změkčovadla, včetně chemického složení, molekulové hmotnosti a funkčních skupin.
Změkčovadla, která mají nízkou molekulovou hmotnost a malý počet polárních skupin, obecně poskytují vyšší stupeň flexibility a plastifikace. Nízká molekulová hmotnost bohužel také odpovídá vysokému stupni migračních a těkavých problémů, které by mohly být spojeny se zdravotními nebo bezpečnostními riziky.
Plastifikovat lze téměř všechny typy polymerů. Změkčovadlo však musí být kompatibilní se základním polymerem ve formulaci, aby fungovalo účinně.
